Víte, kdy nemůžete odmítnout úpravy bytu prováděné pronajímatelem?
Pronajímatel se snaží udržovat byt v dobrém stavu tak, aby se v něm nájemci cítili útulně a příjemně. Občas vzniknou situace, kdy je potřeba z jakéhokoliv důvodu provést stavební úpravu takového bytu. Co to znamená pro nájemce? Dle zákona existují případy, kdy se v takovém případě musí nájemce podřídit. Jakmile by to pro něj ale znamenalo dočasné opuštění bytu, má nárok na přiměřené náhrady.
V jakých případech nesmíte odmítnout
Vždy je nejlepší, pokud se pronajímatel a nájemce společně dohodnou na všech podmínkách plánované úpravy bytu. Bohužel ne vždy se taková dohoda podaří dovést do stavu, kdy jsou obě strany spokojené a souhlasí. V těchto třech situacích ovšem nesmíte odmítnout.
První situací je například výměna kuchyňské linky, nebo starých oken za nové. Obecně nesmí úprava v bytě snižovat hodnotu bydlení a pro nájemce představovat větší nepohodlí.
Druhou situací je zásah vyššího orgánu. Můžeme si pod tím představit například rozhodnutí stavebního úřadu, pronajímatel tedy dostane příkaz od orgánu veřejné moci.
Poslední situací, kdy vám nezbude nic jiného, než souhlasit, je prevence před zraněním. Hrozí-li někomu zvlášť závažná újma, jako je například oprava a statické zajištění bytu po výbuchu plynu v sousedství, musíte takovou úpravu pronajímateli umožnit.
Nárok na náhradu
Protože může nastat i takový scénář, že kvůli rozsahu práce nebude možné po nějaký čas obývat pronajímaný byt, má pronajímatel povinnost oznámit vám všechny náležitosti minimálně tři měsíce dopředu. Pokud by došlo až k nucenému opuštění bytu na pár dní, máte právo požadovat přiměřenou náhradu nákladů, kterými se rozumí například peníze vynaložené při stěhování, zvýšené nájemné v provizorním bytě a další.
V opačném případě, kdy odmítnete uvolnit byt stavebním pracem, může pronajímatel podat žalobu a domáhat se soudního rozhodnutí.
Autor
Nejspíš čekáte, že se v sekci “o mně” dozvíte, jak dlouho se realitám věnuji, kdy jsem začal a jaké mám v této oblasti úspěchy. Na tyto informace nejspíš dojde také, ale já bych rád začal něčím úplně jiným. Třeba tím, že mám rád…, baví mě… a kdyby po mně chtěli ….. tak raději uteču.
Když už bych ale měl povědět svůj příběh, určitě nezačne tím “ jak jsem se toužil stát realitním makléřem”. Začíná spíše tím, jak se po úspěšném absolvování vysoké školy rychle rozplynuly mé představy o tom, že na mě všude čekají s otevřenou náručí a nabídkou velmi dobře placeného zaměstnání. Když jsem probuzení do tvrdé reality vstřebal, nastoupil jsem do pojišťovny jako pojišťovací agent. Ačkoliv to byla práce vlastně dobrá, nebyla tak docela pro mě. Na poli životních, úrazových, majetkových a kdovíjakých pojistek jsem se prostě necítil ve své kůži. V tu chvíli nejspíš osud uznal, že už jsem dostatečně poučen, přestal jsem věřit na zázraky a jsem připraven přijmout nové příležitosti.
Jedna z mých kolegyň mi nabídla, jestli bych nechtěl zkusit práci v realitách. Brzy jsem pochopil, že svět realit je přesně to, co hledám. A tak jsem se jich od roku 2012 už nevzdal. Začátky ale nebyly zrovna růžové, nemyslete si. Začal jsem být součástí malé, lokální realitní kanceláře na Kladně. Ovšem jako přistěhovalec v novém městě, navíc úplně neznalý oboru, jsem musel čelit nejrůznějším úskalím. “VTIPNÁ PŘÍHODA VE STYLU KDYŽ PRODÁVÁTE BYT V UNHOŠŤSKÉ A JEDETE DO UNHOŠTĚ” Postupně jsem si však statečně osvojoval nejen znalost nového okresu, ale také zákonitosti obchodu s realitami.
Zásadní zvrat přišel o dva roky později. Protože se v životě nespokojím s málem, rozhodli jsme se spolu s kolegyní založit vlastní firmu zabývající se mimo jiné realitami. Hnacím motorem mého snu bylo vytvoření vlastní značky, vstoupení na trh vlastním jménem a možnost něco změnit. Změnit nejen přístup ke klientům, ale taky pohled klientů na realitní makléře. Ono totiž co si budeme povídat, pověst českého realitního trhu, realitních kanceláří i makléřů, není zrovna valná.
Však máme také v Česku, oproti jiným evropským státům, vytvořené velmi silné konkurenční prostředí. Jsem realista. Nedělám si iluze o tom, že sám změním vnímání lidí o realitních makléřích. V tomhle případě myslím, tak trochu, i na sebe. Abych měl dobrý pocit z toho, že jsem pro svého klienta odvedl tu nejlepší práci a svou odměnu si zasloužil. Věřím, že právě tenhle přístup mí klienti ocení. A třeba, možná, to bude příkladem pro ostatní realitní makléře.
Kdo ví.