Pomoc, mám doma neprodejnou nemovitost!
Co s tím? Jak se to v dnešní době, kdy je všeobecně nedostatek bytů či domů na trhu, vůbec může stát? Pokud se nemovitost neprodává, vyplývají z toho jen dvě věci:
-
špatný marketink
-
nereálná cena
V případě, že prodáváte s pomocí realitní kanceláře, špatný marketink můžete s vysokou pravděpodobností vyloučit. Máte kvalitní fotografie, poutavý popis, týdny běží a nikdo se vám na byt neozývá? Podle čeho jste stanovili jeho prodejní cenu?
Řada majitelů nemovitostí používá stejnou strategii prodeje. A to „Zkusím, a když to nepůjde, zlevním". Na tom není nic špatného, Češi rádi při koupi vyjednávají o ceně. Problém nastane až v případě, když ten první „nástřel" je příliš vzdálený realitě.
Často se setkávám s argumentem, že majitel bytu má na prodej čas a nic ho netlačí. Bohužel si neuvědomuje, že čím déle se dům prodává, tím jsou vyšší náklady, které jeho majitel musí snášet. Tvrzení, že byt nic nepotřebuje, není pravdivé. Musíte platit nájem, daně, v domech přes zimu temperovat, v létě sekat trávník atd. Kromě těchto věcí mají nemovitosti, které jsou dlouho na prodej, u kupujících punc podezřelosti. Nikdo se po čase neubrání otázce: „Jaký je tam háček, že se to ještě neprodalo?"
Nakonec se každý dříve či později dostane k tomu, že začne snižovat cenu. Ani na tom není nic špatného, když to udělá rozumně.
Možní kupující, když surfují po inzerátech, mají ve zvyku všímat si nemovitostí, které vyčnívají z průměru. Takže si předraženou nemovitost zapamatují. Stejně rychle zareagují i na změnu její ceny. Ale jestli si myslíte, že poběží k telefonu dohodnout si prohlídku, nemusí to být tak úplně pravda. Mohou vyčkávat, kolik ještě z ceny půjde dolů.
Není proto vůbec od věci prokonzultovat startovací prodejní cenu s makléřem, který má k dispozici databázi skutečných prodejních cen podobných nemovitostí.
Autor
Nejspíš čekáte, že se v sekci “o mně” dozvíte, jak dlouho se realitám věnuji, kdy jsem začal a jaké mám v této oblasti úspěchy. Na tyto informace nejspíš dojde také, ale já bych rád začal něčím úplně jiným. Třeba tím, že mám rád…, baví mě… a kdyby po mně chtěli ….. tak raději uteču.
Když už bych ale měl povědět svůj příběh, určitě nezačne tím “ jak jsem se toužil stát realitním makléřem”. Začíná spíše tím, jak se po úspěšném absolvování vysoké školy rychle rozplynuly mé představy o tom, že na mě všude čekají s otevřenou náručí a nabídkou velmi dobře placeného zaměstnání. Když jsem probuzení do tvrdé reality vstřebal, nastoupil jsem do pojišťovny jako pojišťovací agent. Ačkoliv to byla práce vlastně dobrá, nebyla tak docela pro mě. Na poli životních, úrazových, majetkových a kdovíjakých pojistek jsem se prostě necítil ve své kůži. V tu chvíli nejspíš osud uznal, že už jsem dostatečně poučen, přestal jsem věřit na zázraky a jsem připraven přijmout nové příležitosti.
Jedna z mých kolegyň mi nabídla, jestli bych nechtěl zkusit práci v realitách. Brzy jsem pochopil, že svět realit je přesně to, co hledám. A tak jsem se jich od roku 2012 už nevzdal. Začátky ale nebyly zrovna růžové, nemyslete si. Začal jsem být součástí malé, lokální realitní kanceláře na Kladně. Ovšem jako přistěhovalec v novém městě, navíc úplně neznalý oboru, jsem musel čelit nejrůznějším úskalím. “VTIPNÁ PŘÍHODA VE STYLU KDYŽ PRODÁVÁTE BYT V UNHOŠŤSKÉ A JEDETE DO UNHOŠTĚ” Postupně jsem si však statečně osvojoval nejen znalost nového okresu, ale také zákonitosti obchodu s realitami.
Zásadní zvrat přišel o dva roky později. Protože se v životě nespokojím s málem, rozhodli jsme se spolu s kolegyní založit vlastní firmu zabývající se mimo jiné realitami. Hnacím motorem mého snu bylo vytvoření vlastní značky, vstoupení na trh vlastním jménem a možnost něco změnit. Změnit nejen přístup ke klientům, ale taky pohled klientů na realitní makléře. Ono totiž co si budeme povídat, pověst českého realitního trhu, realitních kanceláří i makléřů, není zrovna valná.
Však máme také v Česku, oproti jiným evropským státům, vytvořené velmi silné konkurenční prostředí. Jsem realista. Nedělám si iluze o tom, že sám změním vnímání lidí o realitních makléřích. V tomhle případě myslím, tak trochu, i na sebe. Abych měl dobrý pocit z toho, že jsem pro svého klienta odvedl tu nejlepší práci a svou odměnu si zasloužil. Věřím, že právě tenhle přístup mí klienti ocení. A třeba, možná, to bude příkladem pro ostatní realitní makléře.
Kdo ví.