Jaký je význam předávacího protokolu
Leckdo by si pomyslel, že si prostě kupující a prodávající, nebo majitel a nájemník, podepíšou mezi sebou smlouvy, předají si klíče a mise je splněna. Důležité je však nezapomenout si nemovitosti řádně převzít a předat. Protože co je psáno, to je dáno.
V kupní nebo nájemní smlouvě se většinou pouze zmiňuje vybavení, se kterým se daná nemovitost prodává, či pronajímá. Předávací protokol je v podstatě zápis předání, který obě strany podpisem potvrdí. A co lze do předávacího protokolu zapsat? Co by tam chybět nemělo?
U nájmu bychom se měli zaměřit na stavy měřidel - teplá voda, studená voda, plyn, elektřina, dálkové měřiče tepla na topeních. Dále se většinou uvádí počet klíčů od nemovitosti, pokud není v nájemní smlouvě, tak soupis pronajímaného vybavení. Je dobré si do předávacího protokolu nechat vždy podepsat i stav pronajímané nemovitosti. Abychom předešli sporům o to, kdo vady v nemovitosti způsobil. Natržené lino v chodbě, ulomený jezdec na zástěně sprchového koutu. Lze namítat, že se jedná o banality. Pamatujte na to, že stejně jako jste byt převzali, tak ho i budete předávat zpět majiteli a znovu sepíšete předávací protokol.
V případě koupě nemovitosti samozřejmě stejně platí stavy měřidel, klíče od nemovitosti a opět bychom tam alespoň minimálně sepsali vady. Třeba vady, které vznikly od doby prohlídky, do doby předání. Zmínili bychom i nevyklizený sklep a datum, do kdy ho původní majitel hodlá vyklidit. Pokud není v kupní smlouvě uvedeno, je dobré sepsat movitý cenný majetek, který v nemovitosti zůstal a prodávající vás ubezpečuje, že ho již chtít nebude.
Suma sumárum, předávací protokol je zápis o stavu nemovitosti, kterou jste do svého opatrovnictví dostali. Nikdo nerad papíruje, ale řádně vyplněný předávací protokol vám může ušetřit mnoho peněz stržených z kauce, třeba jenom proto, že se vám nechtěla řešit nefunkční myčka, protože ji stejně nebudete používat. V případě prodeje nemovitosti vám zase může ušetřit spory o skryté vady nemovitosti, protože to, že jsou zdi plesnivé, jste do předávacího protokolu zapsali a kupující to svým podpisem stvrdil.
Spěchat se vcelku nikdy moc nevyplácí a dělat věci napůl také ne. Trvejte na předávacím protokolu, řádně vše zkontrolujte, sepište, pozvěte si k podpisu klidně další osoby jako svědky. Můžete si tím ušetřit spoustu nemilých potíží.
Správný realitní makléř samozřejmě všechno toto zajistí za vás a se všemi potřebnými náležitostmi. V případě dotazů mě neváhejte kontaktovat.
Autor
Nejspíš čekáte, že se v sekci “o mně” dozvíte, jak dlouho se realitám věnuji, kdy jsem začal a jaké mám v této oblasti úspěchy. Na tyto informace nejspíš dojde také, ale já bych rád začal něčím úplně jiným. Třeba tím, že mám rád…, baví mě… a kdyby po mně chtěli ….. tak raději uteču.
Když už bych ale měl povědět svůj příběh, určitě nezačne tím “ jak jsem se toužil stát realitním makléřem”. Začíná spíše tím, jak se po úspěšném absolvování vysoké školy rychle rozplynuly mé představy o tom, že na mě všude čekají s otevřenou náručí a nabídkou velmi dobře placeného zaměstnání. Když jsem probuzení do tvrdé reality vstřebal, nastoupil jsem do pojišťovny jako pojišťovací agent. Ačkoliv to byla práce vlastně dobrá, nebyla tak docela pro mě. Na poli životních, úrazových, majetkových a kdovíjakých pojistek jsem se prostě necítil ve své kůži. V tu chvíli nejspíš osud uznal, že už jsem dostatečně poučen, přestal jsem věřit na zázraky a jsem připraven přijmout nové příležitosti.
Jedna z mých kolegyň mi nabídla, jestli bych nechtěl zkusit práci v realitách. Brzy jsem pochopil, že svět realit je přesně to, co hledám. A tak jsem se jich od roku 2012 už nevzdal. Začátky ale nebyly zrovna růžové, nemyslete si. Začal jsem být součástí malé, lokální realitní kanceláře na Kladně. Ovšem jako přistěhovalec v novém městě, navíc úplně neznalý oboru, jsem musel čelit nejrůznějším úskalím. “VTIPNÁ PŘÍHODA VE STYLU KDYŽ PRODÁVÁTE BYT V UNHOŠŤSKÉ A JEDETE DO UNHOŠTĚ” Postupně jsem si však statečně osvojoval nejen znalost nového okresu, ale také zákonitosti obchodu s realitami.
Zásadní zvrat přišel o dva roky později. Protože se v životě nespokojím s málem, rozhodli jsme se spolu s kolegyní založit vlastní firmu zabývající se mimo jiné realitami. Hnacím motorem mého snu bylo vytvoření vlastní značky, vstoupení na trh vlastním jménem a možnost něco změnit. Změnit nejen přístup ke klientům, ale taky pohled klientů na realitní makléře. Ono totiž co si budeme povídat, pověst českého realitního trhu, realitních kanceláří i makléřů, není zrovna valná.
Však máme také v Česku, oproti jiným evropským státům, vytvořené velmi silné konkurenční prostředí. Jsem realista. Nedělám si iluze o tom, že sám změním vnímání lidí o realitních makléřích. V tomhle případě myslím, tak trochu, i na sebe. Abych měl dobrý pocit z toho, že jsem pro svého klienta odvedl tu nejlepší práci a svou odměnu si zasloužil. Věřím, že právě tenhle přístup mí klienti ocení. A třeba, možná, to bude příkladem pro ostatní realitní makléře.
Kdo ví.