Jak a v čem bydlíme? A proč?
Jako realitní makléř musím mít přehled o tom, kdo a jak žije. Bydlíme více v bytech, nebo v domech? Čísla vás možná překvapí…
Bydlení můžeme jednoduše rozdělit do několika skupin:
- v rodinném domě
- v bytě, který je tzv. družstevní
- v bytě, který máme ve vlastnictví
- v nájmu
- nějak jinak, co se nehodí do žádné varianty
1. Bydlení v domech
Úplně nejčastěji bydlíme v klasických rodinných domech. Lidé, kteří takhle žijí, vidí hlavní výhodu v soukromí. Nerušíte sousedy a oni zase vás, máte možnosti využít zahradu, většinou lépe zaparkujete a podobně. Na druhou stranu, o dům a okolí je potřeba se starat.
V domech bydlí 44 % obyvatel. Je to nejčastější typ bydlení u nás.
2. Ve vlastním bytě
Hlavní výhodou je jakási bezstarostnost bydlení. O věci, které u domu zařizujete sami, se kolem bytu stará vámi zvolení lidé ze sdružení vlastníků. Výhodou je také fakt, že jste zapsaní na katastru, a tudíž si na byt můžete půjčit od banky.
Ve vlastním bytě bydlí 23 % obyvatel. Tedy přibližně každý čtvrtý člověk.
3. V nájmu
V Česku i na Slovensku existuje zvláštní paradox. Lidé bydlí v nájemním bydlení více méně z nouze a vnímají takové bydlení jako přechodné. Jedná se důsledek komunistického režimu, kdy lidé toužili bydlet ve vlastním. Ve zbytku Evropy i světa je nájemní bydlení zastoupeno mnohem více.
V nájmu u nás bydlí 21 % obyvatel.
4. V družstevním bytě
Tady jsou výhody bydlení v podstatě stejné, jako u bytu ve vlastnictví. Rozdíl je hlavně v tom, že jako člen družstva nejste zapsaní v katastru, ale vlastníte podíl v daném družstvu.
V družstevních bytech bydlí 9 % lidí. Tedy přibližně jeden z deseti.
5. Jinde
Nepatrné množství lidí bydlí například v sociálních bytech či podobných zařízeních. Když přičteme lidi bydlící pod mostem, vychází to na přibližně 3 procenta.
Velmi často se ale v životech lidí děje nějaká změna. Od svatby přes rozvody, narození potomků či úmrtí až po změnu zaměstnání a podobně. A to je fakt, který způsobuje i stěhování z jednoho typu bydlení do jiného.
V Česku i na Slovensku je cca 5 % obrátkovost. To znamená, že lidé se stěhují v průměru jednou za 20 let. Někdo za dvě desetiletí 4x, někdo jiný zase vůbec – je to průměr.
Ať už se chystáte měnit bydlení z jakéhokoli důvodu, je to věc, kterou neděláte zas až tak často. Já tyto změny řeším v podstatě každý den. Neváhejte se na mě obrátit, třeba jen s „obyčejným“ dotazem.
Autor
Nejspíš čekáte, že se v sekci “o mně” dozvíte, jak dlouho se realitám věnuji, kdy jsem začal a jaké mám v této oblasti úspěchy. Na tyto informace nejspíš dojde také, ale já bych rád začal něčím úplně jiným. Třeba tím, že mám rád…, baví mě… a kdyby po mně chtěli ….. tak raději uteču.
Když už bych ale měl povědět svůj příběh, určitě nezačne tím “ jak jsem se toužil stát realitním makléřem”. Začíná spíše tím, jak se po úspěšném absolvování vysoké školy rychle rozplynuly mé představy o tom, že na mě všude čekají s otevřenou náručí a nabídkou velmi dobře placeného zaměstnání. Když jsem probuzení do tvrdé reality vstřebal, nastoupil jsem do pojišťovny jako pojišťovací agent. Ačkoliv to byla práce vlastně dobrá, nebyla tak docela pro mě. Na poli životních, úrazových, majetkových a kdovíjakých pojistek jsem se prostě necítil ve své kůži. V tu chvíli nejspíš osud uznal, že už jsem dostatečně poučen, přestal jsem věřit na zázraky a jsem připraven přijmout nové příležitosti.
Jedna z mých kolegyň mi nabídla, jestli bych nechtěl zkusit práci v realitách. Brzy jsem pochopil, že svět realit je přesně to, co hledám. A tak jsem se jich od roku 2012 už nevzdal. Začátky ale nebyly zrovna růžové, nemyslete si. Začal jsem být součástí malé, lokální realitní kanceláře na Kladně. Ovšem jako přistěhovalec v novém městě, navíc úplně neznalý oboru, jsem musel čelit nejrůznějším úskalím. “VTIPNÁ PŘÍHODA VE STYLU KDYŽ PRODÁVÁTE BYT V UNHOŠŤSKÉ A JEDETE DO UNHOŠTĚ” Postupně jsem si však statečně osvojoval nejen znalost nového okresu, ale také zákonitosti obchodu s realitami.
Zásadní zvrat přišel o dva roky později. Protože se v životě nespokojím s málem, rozhodli jsme se spolu s kolegyní založit vlastní firmu zabývající se mimo jiné realitami. Hnacím motorem mého snu bylo vytvoření vlastní značky, vstoupení na trh vlastním jménem a možnost něco změnit. Změnit nejen přístup ke klientům, ale taky pohled klientů na realitní makléře. Ono totiž co si budeme povídat, pověst českého realitního trhu, realitních kanceláří i makléřů, není zrovna valná.
Však máme také v Česku, oproti jiným evropským státům, vytvořené velmi silné konkurenční prostředí. Jsem realista. Nedělám si iluze o tom, že sám změním vnímání lidí o realitních makléřích. V tomhle případě myslím, tak trochu, i na sebe. Abych měl dobrý pocit z toho, že jsem pro svého klienta odvedl tu nejlepší práci a svou odměnu si zasloužil. Věřím, že právě tenhle přístup mí klienti ocení. A třeba, možná, to bude příkladem pro ostatní realitní makléře.
Kdo ví.